Jiří Macek: prezentace nejlepších závěrečných prací žáků 9. ročníků ZŠ Průhonice

16.6. V 17 hodin prezentace nejlepších závěrečných prací žáků 9. ročníků ZŠ Průhonice „Absolvent 2014“ v Rytířském sále zámku. Velmi vydařená akce, ukazující na to, že nová ředitelka školy vnesla do provozu nejednu novinku ve způsobu výuky. Přítomní, kteří zaplnili zcela Rytířský sál zámku, očekávali tradiční výklad obvyklých témat prací, zejména ze společenskovědních oborů. Nic takového. První oceněný vystoupil s pozoruhodnými schopnostmi postřehu a tělesným pohybem. Žongloval se světlo odrážejím míčkem, přičemž byl sledován všemi přítomnými s absolutním soustředěním a napětím, zda se vystoupení povede. Povedlo se bez chyby a oceněný absolvent patrně bude mít velkou výhodu při hledání zaměstnání nebo u zkoušky na vysokou školu tělovýchovného zaměření. Další vystoupení oceněné dívky se týkalo historie dnes už ve společnosti velmi oceňované zájmové činnosti dobrovolných hasičů. Přítomní se dozvěděli základní historická fakta, informace o technickém vybavení sboru, organizaci zásahu. A to do detailů, které byly pro všechny přítomné neznámé. Třetí oceněná absolventka předvedla mimořádné znalosti o autismu, jeho příčinách a jeho léčení, včetně sociálních statistik. Zájem a znalosti, které jí zcela určitě pomohou při pokusu dostat se na studium lékařské fakulty. Setkáváme se každý den za nejrůznějších okolností s mnoha druhy koloběžek pro děti i dospělé. O tomto dopravním prostředku připravil další vyznamenaný pro přítomné detailní informace o poslání a praktickém využití, také o všech technických detailech všech druhů koloběžek. Nejen poučením, ale i milým zpestředním programu trochu jiným směrem byla absolventská práce na téma Street dance. O tomto ne příliš starém fenoménu tance se přítomní dozvěděli ve všech jeho modifikacích, poslání a provozování, přičemž přednášející dívka sama předvedla jeden z jeho druhů osobně v taneční kreaci. Podle vyjádření ředitelky školy se dívka tanci již dlouho věnuje a má ambice v tom nyní pokračovat. Milé a velmi zajímavé. Všechno za už zcela přirozeného používání dokumentačního materiálu na internetu přenosem na velkém bílém plátnu. Poté se programu ujali hosté – džezový pěvecký kvintet. Na chodbě jsem se jich zeptal, odkud jsou a jak se jmenují. „Dobrý večer“ se mi dostalo odpovědi. „Promiňte, že jsem nepozdravil první, ale jak se jmenujete?“ „Dobrý večer“. …..? „No, my se skutečně jmenujeme Dobrý večer“. Výborné amatérské seskupení tří pánů a dvou dam středního věku předvedli zaujatý a milý program, kdy vedle úvodní americké písně zpívali upravené písně Jaroslava Ježka. Všem se to všechno velice líbilo. „ Jaroslav Ježek, to je krásná muzika. Škoda jen, že mladším generacím skladatel dnes nic neříká“. Vada na kráse: Reprodukční aparatura fungovala dobře obrazem. Zvukem, jako dosud vždy. Nic nebylo slyšet, ničemu nebylo rozumnět. Přítomní občané to řešili svým způsobem. Co bylo k rozeznání, to se poslouchalo. Po většinu oněch výkladů vyznamenaných se ovšem řady od poloviny dozadu decentně bavily. Tak se mimo dříve nepoučených a přítomných rodičů a  spolužáků nikdo nedozvěděl ani jména velmi úspěšných a pracovitých vyznamenaných.