Svatba v Káně galilejské
Kána
galilejská. Dnes je tu pustina, bez průvodce ji už nenajdete. Tenkrát
byla ještě vzkvétajícím malým městem,obklopená zelenými pahorky, sady a
vinicemi. Jarní potůčky přitékaly do cisteren, vyhloubených v zemi, kde
vydržely zásoby vody po celé horké léto.
Bylo tu tak milo a útulno,
každý mladý pár z Galileje si tu přál mít svatbu, podobně, jako na zámku v
Průhonicích.
A že jsme lid pospolitý a
družný, sejdeme se na svatbě všichni
příbuzní a známí. A že tady bylo opravdu veselo, stalo se, že na téhle
svatbě došlo víno. Tu moje soucitná matinka pravila, že přátelům musíme pomoci,
nenecháme je přece na holičkách.
Ale to vám byla situace... Moje veřejné
působení teprve začíná a já, vědom si vážnosti svého poslání mám udělat svůj
první zázrak právě tady? Nemám nic proti tomu, když jsou lidé veselí,ale to
není jen tak, proměnit si vodu ve víno. Znáte to, náhle vám přijde kontrola a
nějaký šťoura vám zjistí, že máte tuhle sud vína navíc a už z toho máte
popotahovačky. Dokažte původ hroznů, doklad o zaplacení daně... No to by tak
hrálo, dostat se do křížku s úřadama právě teď.
Vtom přišel z venku Lazar, musel už na
chvilku... A že tady slídí ten celník Matouš. No ten nám tu chyběl, odtuším,
ale voda už se nosí, děj se vůle Páně! A vůle Páně se děla.
Matouš víno ochutnal a hned na správce
hostiny, kde že se tady vzalo. Ten, to se ví, kloudně nevěděl, co mu má říct a
poslal ho za mnou.
,,Tak tohle víno jsi vykouzlil ty?
Kouzelníku z Nazareta?“ Jde na mne hned Matouš z kopečka. ,, Mne nedoběhneš!
Takové se tady nerodí, tohle je víno ze Šírázu! A kdepak máš doklad o proclení
a o odevzdání desátku pro krále?“ ,,Matouši,“ já na něho s vlídností. Totiž,
abyste věděli, říkalo se o něm, že Matouš donáší i Římanům, ale co jim bylo po
nás? Kdepak, strach má veliké oči. Těm stačilo, že naoko ctíme toho jejich
císaře a jinak,že maj od nás pokoj. Matouš
je přece jen náš člověk, který,
když může, tak si pomůže. ,,Správně říkáš, Matouši, že takové se tady nerodí.
Chutná ti, viď? Představ si, že bys tohle víno mohl pít stále, každý den!“ A on
pochopil věc po svém:,,To by se mi líbilo, ani sám král Herodes takové ve svých
sklepeních nemá. Dej mi naložit soudek na oslíka nebo raději dva, ať je pěkně
vyvážený.“ ,,Dávej pozor Matouši,“ povídám, ,,Na tohle víno si zvykneš a ve
sklepě ti jednoho dne dojde. Pak všeho necháš a půjdeš za mnou.“ ,,No,že by to
byl až takový zázrak...“ na to Matouš. ,,Nejsem pro svou práci u lidí právě
oblíben. Ale bohatě mi zajistí vše, co potřebuji já i moje rodina, no to bych
byl blázen, všeho nechat“. ,,Dobrá, necháme řečí a pojď hned s námi ke stolu.
Služebníci ti potom ustrojí toho tvého oslíka.
O vyřízení té věci jsem poprosil Lazara:,, A
buď k Matoušovi vlídný“, kladl jsem mu na srdce:,, Toho člověka
potřebuji pro svou věc. Má
pod jarmulkou a konečně, kdo z našinců tady umí psát? Ti, co to dovedou sedí v
Kumránu a přepisujou svitky.Já potřebuji takové, co se vyznají v lidech.
Pobavení hosté zatím chválili správce
hostiny, jaké to ponechal výborné víno nakonec. Tak už to na světě chodí,
že někdo orá a seje a druhý
sklízí. Nemějte mi to za zlé, nepřišel jsem na svět, abych to změnil. A jak to
bylo dál s Matoušem? Však víte.
Následuje čtení z evangelia svatého Matouše,
kapitola 9, verš 9-13.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prostor pro Váš názor / reakci.